Touha

Můžeš chtít svět neřestí

a cítit se pln radosti,

jenže nikdy neprojdeš

hranici vlídnosti.

Stavět zkoušíš víše cílu

vzduchem proudí spousta čmelů.

Koukáš rázně,déžď ti zpíva
v spáse pálí,ční se tíha.

Zastaneš a chvíli stojíš

na svém míste kde jsi nevíš.

Vzpomeneš na korán lásky,

vidíš místa válek,facky.

Spálíš cesty,kraje žití,
zjistíš resty kde jsou zbití.

Uhneš stranám písma plnejch,

třidset vteřin chytáš svůj dech.
Potácíš se přímo městem

zavalenej prachem,větrem,

slišíš kroky cizích lidí

a přemýšliš jak se chytit.

Máš už svůj svět neřestí

je pro tebe nevlastní,
cítiš se pln radostí
a hledáš cestu k vlídnosti.

Pamatuješ si též slová

při vítezství vzroste sláva,

když se kroky podaří

roste štěstí za štěstím.

Nezapomeň na svou sílu

zamotáš se,padáš dolů.

Někdy se i chytit můžeš
né každý den rostou růže.

Spálíš cesty,kraje žití,
zjistíš resty kde jsou zbití.
Uhneš stranám písma plnejch,
třidset vteřin chytáš svůj dech.
Potácíš se přímo městem
zavalenej prachem,větrem,
slišíš kroky cizích lidí
a přemýšlíš jak se chytit.
Pálíš cesty,kraje žití,
vidíš stráně,místa bití.